Pánevní zánětlivá nemoc je infekční onemocnění, které postihuje dělohu, vejcovody, někdy vaječníky (vaječníky samy o sobě jsou proti infekcím poměrně odolné) a může se rozšířit až na pánevní pobřišnici.
Velká většina případů je způsobena dvěma pohlavně přenosnými bakteriemi. Na prvním místě je to Chlamydia trachomatis, v našich krajích výrazně vzácnější je Neisseria gonorrhoeae (původce kapavky).
Pánevní zánětlivá nemoc se projevuje bolestmi (často jen pobolíváním) v podbřišku, bolestmi při souloži, může být nažloutlý výtok, častým projevem je také krvácení nebo špinění "mimo cyklus" nebo opakované špinění při užívání antikoncepčních pilulek (tzv. krvácení z průniku – objevuje-li se opakovaně, je vždy nutno myslet na infekci především
Chlamydia trachomatis). Celkové příznaky (zvýšená teplota) obvykle chybí.
Lékař při vyšetření zjistí bolestivou dělohu a její okolí. To většinou postačuje k tomu, aby vyslovil diagnózu a zahájil léčbu antibiotiky, zprvu ambulantní, pokud se potíže zhoršují, je nutný pobyt v nemocnici (nejtěžší formy pánevní zánětlivé nemoci je nutno operovat). Je však dobře vědět, že z gynekologického vyšetření se spolehlivá diagnóza učinit nedá, asi v polovině případů mají potíže jinou příčinu (jak zjistily studie, které nemocné ženy vyšetřovaly pomocí laparoskopie, tj. kamerou zavedenou přímo do dutiny břišní). Přesto není chyba každé podezření agresivně léčit, protože následky neléčené nebo pozdě léčené pánevní zánětlivé nemoci mohou být závažné (neplodnost). V léčbě se používají antibiotika, na která jsou citlivé obě uvedené bakterie. Léčba partnera je vhodná - pánevní zánětlivá nemoc je pohlavně přenosná infekce. Zpětně lze diagnózu potvrdit průkazem bakterií Chlamydia trachomatis nebo Neisseria gonorrhoeae v hrdle děložním - průkaz však trvá několik dní a tak dlouho není možno s léčbou vyčkávat.
Prevencí pánevní zánětlivé nemoci je na prvním místě odpovědný výběr sexuálních partnerů. Proti přenosu bakterií do značné míry (nikoli stoprocentně) chrání kondom. Určitý ochranný vliv má i hormonální antikoncepce všeho druhu, včetně hormonálního nitroděložního tělíska Mirena (vliv hormonů na hlen v kanálku hrdla děložního způsobuje, že je pro bakterie obtížně prostupný a riziko vzestupu infekce na dělohu a vejcovody je sníženo).
Opakovaná pánevní zánětlivá nemoc znamená buď opakovanou infekci od neléčeného partnera (nebo od partnera opakovaně infikovaného další partnerkou) nebo jde o jiné onemocnění než zánět. Potvrzení diagnózy laparoskopií a průkazem bakterií je v těchto případech velmi vhodné.
„Chronická“ pánevní zánětlivá nemoc v přesném slova smyslu patrně neexistuje. Buď jde o potíže vyplývající z pozánětlivých změn (srůsty) nebo o nějaké jiné onemocnění, které způsobuje bolesti v podbřišku. K diagnóze chronických pánevních bolestí je většinou nutná laparoskopie.
Kapavka (gonorea) je infekce způsobená bakterií Neisseria gonorrhoeae, v běžné řeči často nazývané starým názvem gonokok.
Mikrob (v mikroskopu při obvyklém způsobu barvení podle Grama je to esteticky působící bakterie tvaru dvou červených kávových zrnek) napadá u ženy děložní čípek, odkud se může šířit na dělohu, vejcovody, pánevní pobřišnici (pánevní zánětlivá nemoc). Postihuje také močovou trubici a močový měchýř a pokud se dostane při orálním nebo análním styku do hltanu nebo konečníku, způsobí infekci i tam. Důsledkem infekce je často neprůchodnost vejcovodů s následnou neplodností.
U muže postihuje Neisseria gonorrhoeae močové cesty a projevuje se zánětem močové trubice, z které se pozoruje v akutním stavu výtok (odtud je název "kapavka"). Infekce se může rozšířit na kanálky nadvarlete a i zde způsobit neplodnost.
Kapavka se přenáší prakticky výhradně pohlavním stykem (výjimkou by snad mohl být přenos vlhkou žínkou, společným používáním "robertka" apod.) a patří mezi klasické pohlavní nemoci. Klinicky se kapavka projevuje bolesti v podbřišku, bolestmi při souloži, pálením při močení, krvácením mimo cyklus. Nevzácné jsou celkové příznaky (zvýšená teplota).
Diagnóza vyžaduje průkaz bakterie, který není zcela jednoduchý (běžné mikrobiologické vyšetření gonokoky většinou neprokáže).
Léčba spočívá v užívání antibiotik, možností je celá řada, nejčastěji se používají antibiotika penicilinového typu (amoxycilin) nebo makrolidy (např. roxitromycin). Léčba partnera (resp. všech partnerů) a jeho dalších partnerek je nutností.
Kapavka je uvedena (na rozdíl např. od chlamydiové infekce nebo genitálního herpesu) v zákonu o pohlavních nemocech. To má některé společensky nepříjemné následky. Léčba je povinná a vědomé nakažení dalšího partnera může být postiženo. Léčbu prokázané kapavky zpravidla řídí kožní lékař, který též kontaktuje a vyšetřuje sexuální partnery, jejichž jména musí nemocná žena nahlásit.
Mykoplazmata jsou velmi malé bakterie (dokonce nejmenší známé bakterie), které žijí uvnitř buněk. V pohlavním ústrojí se vyskytují především dva druhy, Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum.
Vztah mykoplazmat k zánětům pohlavního ústrojí je problematický. Poměrně často se nacházejí i u zdravých žen, ještě častější jsou u žen s různými výtoky, kde však zřejmě nejsou příčinou (např. při anaerobní vaginóze). Zda mohou způsobit zánět dělohy a vejcovodů je problematické.
V těhotenství se někdy dává infekce mykoplazmaty do souvislosti se zvýšeným rizikem předčasného porodu, především však mohou mykoplazmata způsobit infekce nezralého novorozence.
Léčit mykoplazmatickou infekci není příliš obtížné, mykoplazmata jsou dobře citlivá na antibiotika tetracyklinové (např. doxycyclin) nebo makrolidové (např. roxitromycin) řady. Ovšem recidivy jsou časté a vztah mykoplazmat k zánětům pohlavního ústrojí je problematický. Je tedy sporné, zda vůbec po mykoplazmatech (s výjimkou žen ohrožených předčasným porodem) pátrat a zda se je vůbec pokoušet léčit. Význam ureaplazmat pro záněty ženského pohlavního ústrojí je ještě problematičtější.
Syfilis (lues, příjice) je celkové onemocnění způsobené bakterií Treponema pallidum. Je to pohlavní nemoc, nákaza se většinou (asi v 90 %) získává pohlavním stykem, může se však přenést i jinými sexuálními aktivitami (např. polibkem) a vzácněji i nepohlavní cestou (tzv. syphilis insontium - příjice nevinných).
Onemocnění, není-li léčeno, probíhá v několika fázích a trvá celý život.
Místem vstupu infekce je obvykle pohlavní ústrojí. Za 2-5 týdnů po souloži s infikovaným partnerem se v místě vstupu objeví drobný vřídek s tvrdnou spodinou, tvrdý vřed (ulcus durum), asi za týden až dva poté zduří příslušné mízní uzliny (bubo) - první stadium syfilis. U muže je situace jednodušší - ulcus durum se dá najít na penisu a příslušné uzliny jsou v tříselné krajině těsně pod kůží, jejich zvětšení je dobře patrné. U ženy je to komplikovanější. Ulcum durum na ženském pohlavním ústrojí je málo nápadný a může být snadno přehlédnut. Ještě horší je, když se vytvoří přímo v pochvě, kde není vidět a kde navíc spádové mízní uzliny jsou hluboko v pánvi - takže ani ony nejsou vidět. Po několika týdnech zmizí bez léčby jak tvrdý vřed, tak zduřené uzliny.
Infekce však pokračuje. Zhruba za 10 týdnů po infekci se objevuje vyrážka - druhé stadium syfilis, která na pohlavním ústrojí nabývá zvláštního charakteristického vzhledu (condylomata lata). Jsou to růžové až červenohnědé skvrny velikosti čočky nebo mince. I tyto projevy časem zmizí bez léčby a syfilis přechází do latentního stadia. Později, často i po létech, se začnou objevovat poruchy s postižením různých orgánů (třetí stadium) a ještě později celková onemocnění, poškození míchy (tabes dorsalis), mozku (progresivní paralýza) a srdce (syfilitická aortitis). Celý průběh syfilis můžeme vidět na hlavní postavě filmu Petrolejové lampy, kde nemocného skvěle ztvárnil Petr Čepek.
Na syfilis je nutno myslet při jakémkoli vřídku na pohlavním ústrojí, zvláště je-li jen jeden a na pohmat má tvrdou spodinu. Léčba je možná a syfilis lze antibiotiky zcela vyléčit - musí se ovšem na diagnózu vůbec pomyslet, což - na prvním místě - musí udělat žena sama.
Prevence syfilis spočívá v opatrnosti při výběru sexuálních partnerů a do jisté míry chrání i použití kondomu. Každý partner, který má na penisu nebo v jeho okolí jakýkoli vřídek, je nebezpečný a je nutno se mu vyhnout.
Syfilis patří mezi klasické pohlavní nemoci a spadá pod zákon o pohlavních nemocech. Vyšetření všech partnerů je povinné a pacient je povinen vyvarovat se všech pohlavních styků až do doby, než je spolehlivě vyléčen. Léčbu řídí kožní lékař.
Veš muňka (Phthirus pubis) je členovec, který žije na ochlupení stydké krajiny a přenáší se takřka výhradně pohlavním stykem. Vzácně se může muňka najít i v podpaží, vousech nebo obočí.
Sameček vši měří asi 1 mm, samička je větší, asi 1,5 mm. Mají silné nohy opatřené mohutnými drápy, kterými se přidržují chlupu. Muňka žije asi 40 dní, živí se sáním krve. Během svého života stačí naklást 20-30 vajíček, z kterých se za 7 dní líhnou larvy a za dalších 14 dní jsou z nich dospělé vši schopné rozmnožování. Jediným projevem této infekce je svědění, které však nemusí být silné a nezřídka se stane, že postižený si ho nevšimne. V ochlupení lze nalézt dospělé vši, hnidy a někdy namodralé skvrny, stopy po sání krve.
V dnešní době, kdy je populární holení pohlavního ústrojí, to ovšem muňky mají těžké.
K léčbě se používají speciální šampony, stejné jako při léčbě vši lidské, která žije ve vlasech. I zde je nutno léčbu opakovat a dodržet návod, který je k šamponu přiložen. Oholení pohlavního ústrojí není v zásadě nutné, dnes je ovšem módní záležitostí a muňky zlikviduje.
FEMINA PLUS s.r.o. | Gynekologická ambulance
2017 © Všechna práva vyhrazena.
Created by Cleversite.cz
Tvorba webových stránek na míru
