Obezita

Řekne se obezita a je to jasné. Všichni vědí, o co jde. Ale nikdo neví, co s tím. Je dost takových, co nikdy nic jiného nepoznali. Prostě vždycky měli těch svých 15, 20 nebo 50 kilo navíc. Všichni v rodině takoví byli a jsou, s tím se nedá nic dělat. U jiných je obezita strašákem už ve chvíli, kdy se pod kůží břicha dá nahmatat první tuková molekula…

Dnes přesně víme, co obezita je, proč ji označujeme za nemoc a čím je tato nemoc tak závažná. Ale na rozdíl od mnoha jiných, stejně závažných chorob nemá zdravotnictví žádnou spolehlivou léčbu, která by nezáležela stoprocentně na rozhodnutí a vůli nemocného. Ale těm, kteří vědí, znají a chtějí, může medicína účinně pomoci.

CO JE PŘÍČINOU

Obezita není nic jiného, než nadměrné množství tělesného tuku. Kapacita pro ukládání tuku je téměř neomezená, tuková tkáň se ochotně zmnožuje, pokud má organizmus potřebu ukládat další energii. Obezita není tukový nádor – proces ukládání tukových molekul i samotná tuková tkáň jsou zcela normální a neliší se u hubeného (každý má určité množství tělesného tuku) a těžce obézního. Důležité je, kde se tuková tkáň tvoří a kam se tuk ukládá mimo tukovou tkáň.

I když je mnoho obézních přesvědčeno, že problém musí být v hormonech, jen velmi málo obézních má prokazatelnou a léčitelnou hormonální poruchu. Na hospodaření s energií (a tedy ukládání či uvolňování energie v podobě tuku) se podílí celá řada hormonů (zvláště hormony štítné žlázy a nadledvin), přesto nemoci žláz s vnitřní sekrecí zjišťujeme u nepatrného zlomku obézních (odhaduje se, že nanejvýš v 5 %).

Příčinou otylosti je u naprosté většiny nemocných převaha příjmu energie nad jejím výdejem. Energii přijímáme v potravě (tuky mají dvakrát více energie než cukry a bílkoviny), denní potřeba záleží na fyzické zátěži, věku, pohlaví a dědičnosti. Odhaduje se, že kolik kdo váží, je nejméně z poloviny dáno jeho dědičnou výbavou. Energie se spotřebovává na fungování organizmu (asi 2/3 celkového množství), na pohybovou aktivitu, zpracování potravy. Pro zdravého dospělého člověka s omezeným množstvím pohybu je denně zapotřebí asi 8 – 9 tisíc kJ (kilojoulů). Pokud dlouhodobě přijímá potravou i o málo více energie než vydá, rozdíl se ukládá v podobě tukové tkáně – a člověk tloustne.

JAKÉ MÁ OBEZITA PŘÍZNAKY

Mladí lidé snášejí i těžkou obezitu poměrně dobře. Většinou se nadměrná váha projeví zadýcháváním při námaze, zvýšeným pocením,bolestmi velkých kloubů, páteře. Nepříjemná je zapářka v místech dotyku kožních laloků, visící břicho, křečové žíly. Nejzávažnější jsou však dopady na látkovou přeměnu, srdce a cévní systém.

V ORDINACI

K diagnostice obezity stačí lékařská váha, měřidlo na změření výšky a krejčovský metr.
Podíl hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny výšky těla v metrech (tedy např. 68/(1,70)2 = 23,5) se nazývá body mass index (index tělesné hmotnosti), který možná znáte pod zkratkou BMI . Větší hodnota než 25 je abnormální. Konkrétní hodnota vyjadřuje závažnost obezity. Níže uvedené kategorie jsou všeobecně přijímány a používány.

V současnosti neexistují žádné vysloveně medicínské způsoby léčby obezity. Tuková tkáň ubývá, pokud tělo vydává více energie než přijímá. Základem je tedy omezená energetická hodnota stravy (redukční strava) a zvýšený výdej energie pohybem .

Lékař může hubnutí podpořit medikací, v těžkých případech i chirurgickým výkonem.

Antiobezitika jsou dvojího typu: zvyšují pocit sytosti (Meridia) nebo brání vstřebání části tuků ze střeva (Xenical). Oba léky jsou na předpis, oba zdravotní pojišťovny hradí jen těžce obézním s cukrovkou.

Bandáž žaludku je chirurgický výkon, při kterém je žaludek stažen těsně pod vstupem jícnu tak, že horní velmi malá část (asi 50 ml) se naplní i velmi malým množstvím jídla a vyvolá podobné pocity, jako naplnění celého žaludku podstatně větší porcí. Rozmělněná potrava po určité době prochází zúženým místem do dalších částí trávicího ústrojí, kde již vše probíhá obvyklým způsobem. Výkon se provádí většinou laparoskopicky (bez klasické jizvy) a pojišťovny ho na doporučení odborní-obezitologa hradí.

Obezita i těžkého stupně se zásadně léčí ambulantně, pro přijetí do nemocnice musí být zvláštní důvody.

CO OBEZITA PŘINÁŠÍ A K ČENU VEDE

Obézní trpí podstatně častěji všemi \"civilizačními chorobami\". Cukrovka 2. typu (onemocnění vzniklé v dospělosti) se vyskytuje pouze u obézních či lidí s nadváhou. Mnohem častější je zvýšený krevní tlak. Obézní mají také vyšší krevní tuky, což vede podstatně častějšímu výskytu srdečních infarktů, anginy pectoris a jiných projevů nedokrevnosti srdečního svalu, selhání srdce a mozkových příhod. Častěji také dochází k plicní embolii (vmetku do plicních cév). Obézní trpí až několikrát častěji zhoubnými nádory, zvláště tlustého střeva, slinivky břišní, dělohy a prsu.

RIZIKO

Existují riziková období pro ztloustnutí: těhotenství (matka v žádném případě nepotřebuje \"jíst za dva\"), úrazy u sportovců (prudce se sníží výdej energie), ukončení kuřáctví (přibere každý, ale nemělo by to přesáhnout 4 kg), uzavření manželství (platí pro obě pohlaví!), dlouhodobá léčba některými léky (kortikosteroidy,  některá antidepresiva a antipsychotika, ženské pohlavní hormony ve vyšších dávkách, antiepileptika – pacienti bohužel nebývají vždy na riziko ztloustnutí upozorněni).

Riziková jsou všechna sedavá povolání (typicky účetní) a zaměstnání s volným přístupem k jídlu.

I s tímto problémem umíme poradit a pomoci stačí jen chtít.