Osteoporóza je metabolické onemocnění skeletu, charakterizované postupným úbytkem kostní tkáně, v důsledku tohoto jevu dochází ke měně kvality kosti. Křehká kost se stává náchylnější ke zlomeninám.
Hovoříme o tzv. nízkozátěžových zlomeninách, které mohou vzniknout již po minimální zátěži, např. při prudkém předklonu, švihu či otočení nebo pádu z výšky dospělého člověka.
Osteoporóza je chronické onemocnění, které může zůstat dlouho nepoznáno. Prvním příznakem může být až náhlá bolest zad při zlomenině obratle či postupné snižování výšky a zakulacení zad. Každá zlomenina snižuje kvalitu života nemocných a významně zvyšuje riziko zlomeniny další.
Osteoporóza zvyšuje riziko zlomeniny v kterémkoliv místě skeletu, typickými pro toto onemocnění jsou však tyto lokality:
1) Zlomenina předloktí
bývá první známkou osteoporózy a může se projevit i v mladším věku,. Dlouho se hojí a není výjimkou, že částečné omezení funkce postižené ruky přetrvává i mnoho let.
2) Zlomenina obratle
může být prvním klinickým projevem osteoporózy. Upozorní nás na ní náhlá bolest zad s propagací pod žebra, do břicha či do dolních končetin, podle lokalizace zlomeného obratle. Dvě třetiny zlomenin obratlových těl jsou však diagnostikovány náhodně při rentgenovém vyšetření, které bylo indikováno z jiného důvodu.
3) Zlomenina kyčelního kloubu
patří k nejzávažnějším projevům osteoporózy a vyskytuje se převážně u starších nemocných. Podle statistik do roka na důsledky této zlomeniny umírá 15-25% pacientů. Příčinou úmrtí jsou většinou infekční komplikace (sepse či zápal plic) nebo trombombolie. Dalších 30-40% takto postižených zůstává invalidních a jsou odkázáni na pomoc svých blízkých. Pouze menší část pacientů zůstává po dlouhodobé rehabilitaci soběstačná.
Přibližně do 25. roku života převažuje novotvorba kosti nad její ztrátou, v dalších přibližně 10 letech je proces odbourávání kosti a její novotvorby v rovnováze. Od 30-35 let kostní hmoty pomalu ubývá (přibližně 0,5% za rok).
Kolem 50. roku u žen dochází vlivem hormonálních změn a dalších faktorů ke zrychlenému úbytku kostní tkáně. V 60-70ti letech vlivem „stárnutí“ organismu dochází k útlumu obnovy kosti a významně narůstá riziko zlomeniny jak u žen tak u mužů. Životospráva, resp. výživa a pohyb v mládí a dospívání, určuje množství kostní hmoty, ze kterého později budeme moci čerpat.
Genetika hraje důležitou roli při vzniku osteoporózy. Asi 15% žen může mít v důsledku genetické dispozice snížené množství kostní hmoty (osteopenie) již před menopauzou-přechodem.
Také nízká váha a výška, které jsou do jisté míry dány genetickou výbavou, jsou rizikovým faktorem pro osteoporózu.
Zlomenina kyčle u matky může geneticky ovlivnit dispozici dcery ke zlomenině kyčle.Dědičnýé metabolické choroby vedou k osteoporóze.
ANO,dochází , aleo několik let později než u žen.
Muži nemyslí na prevenci a terapii osteoporózy, protože bývá zpravidla považována za „ženský problém". Tento názor však neodpovídá skutečnosti. Ženy jsou sice postiženy obecně častěji než muži, ale přesto takto onemocní až 20 % mužů nad 60 let.
Ano, u kuřáků se osteoporóza vyskytuje častěji.
Osteoporóza je zpočátku nenápadné onemocnění, které může zůstat dlouhou dobu nepoznáno. Prvním projevem může být až zlomenina obratle, která se projeví náhlou bolestí zad. Příčinou dlouhodobé bolesti zad mohou být změny fyziologického postavení páteře při deformaci osteoporotických obratlů. Důsledkem těchto změn je typická postava se zakulacenými zády a vypouklým bříškem. V tomto případě bolesti zad vznikají většinou při dlouhodobě vynucené poloze-dlouhodobé stání, chůze či sezení vyvolává nepříjemné pocity v oblasti páteře.
Procesem stárnutí organismu dochází k útlumu funkce většiny orgánů. Snižuje se také rychlost novotvorby kosti a svalů . Svaly reagují na udržení rovnováhy se zpožděním, čímž se významně zvyšuje riziko pádů. Pády jsou další příčinou zlomenin. Snížená funkce ledvin ve vyšším věku má dále za následek sníženou tvorbu vitaminu D, který je velmi důležitý pro vstřebávání vápníku ze střeva, udržení množství svaloviny a kostní hmoty. Snížená hladina vápníku v krvi stimuluje příštítná tělíska k tvorbě parathormonu, ten umožní, aby se hladina vápníku v séru doplnila z kostí, čímž se dále zhoršuje osteoporóza. Pokud se při nedostatku vitaminu D špatně mineralizuje kost, mluvíme o osteomalacii (měknutí kostí).
Příčinou tohoto typu osteoporózy je jiné onemocnění (např. příštítných tělísek, ledvin, nadledvin nebo štítné žlázy), dále vrozené poruchy tvorby kosti (např. kolagenu) nebo sem patří osteoporóza způsobená užíváním léků pro jiná onemocnění. Tento typ způsobují nejčastěji glukokortikoidy. Hovoříme o tzv. glukokortikoidy - indukované osteoporóze (GIOP).
Vyšetřeni by měli být ženy i muži, pokud mají rizikové faktory pro vznik osteoporózy. Patří sem především:
Základním opatřením v prevenci a léčbě osteoporózy je pravidelná fyzická aktivita a dostatečný příjem vápníku a vitaminu D
1) Prevence – VÝŽIVA A FYZICKÁ AKTIVITA
- Vápník - kalcium
- Doporučená denní dávka vápníku - kalcia
- Dospívající 300-1500 mg; dospělí do 50 let 1000 mg; nad 50 let 1000-1500 mg ; těhotné a kojící ženy1200mg.
2) Fyzická aktivita
- Osteoporózu lze jen velmi špatně ovlivnit, pokud nemá pacient dostatečný pohyb. Vhodnou fyzickou aktivitou jsou procházky alespoň 2 hodiny denně, práce doma a na zahrádce. Pravidelné cvičení individuálně nebo lépe ve skupině pod dohledem fyzioterapeuta, je vítanou aktivitou v prevenci onemocnění. Vyvarovat bychom se měli zvedání těžších břemen ( více než 2 kg) a prudkých pohybů charakteru švihu a rotace.
V terapii osteoporózy se používají léky, které různými mechanismy dokáží snížit, zachovat, ale i zvýšit množství kostní hmoty. Cílem léčby je snížit riziko zlomenin. Téměř všechny tyto léky dokáží snížit riziko zlomenin na polovinu, pokud se užívají pravidelně a dlouhodobě, většinou po dobu několika let. Předepisovat léčbu může v současné době revmatolog, ortoped, gynekolog, endokrinolog a internista.
Obecně platí, že cvičení u pacientů s osteoporózou by mělo být individuálně posouzeno fyzioterapeutem či rehabilitačním lékařem. Důraz klademe na cviky s výdrží. Provádíme cviky pomalu, tahem, cvičení nesmí vyvolávat bolest. Součástí cvičení by měla být dechová gymnastika (při níž jednak aktivujeme trupové svaly, jednak podporujeme ventilační funkci plic). Opakujeme cviky v malých sériích (5–10 krát). Aby mělo cvičení efekt, mělo by být pravidelné a dlouhodobé. Vhodné je též cvičení v bazénu pro jeho dvojí účinek (využíváme tlak a vztlak vody; pohyby jsou pomalé proti odporu vody). Vhodným doplněním životosprávy a pohybového režimu je chůze.
Nevhodné cviky s rizikem zlomenin: švihové cviky a cvičení vedoucí k pohybu páteře do krajních poloh, zdvíhání břemen, skoky, sporty spojené s pravděpodobností pádu, prudkými pohyby, silové sporty.
FEMINA PLUS s.r.o. | Gynekologická ambulance
2017 © Všechna práva vyhrazena.
Created by Cleversite.cz
Tvorba webových stránek na míru
