Nízká sexuální touha je porucha, která se jen vzácně vyskytuje samostatně. Nejčastěji má souvislost s různými duševními a tělesnými potížemi, jakož i s partnerskými a jinými sociálními problémy. Nezájem ženy o pohlavní styky s konkrétním mužem někdy jen odráží navenek sotva postřehnutelný partnerský nesoulad. Jindy jde o stav, vyvolaný nadměrnou zátěží při nutnosti zvládnout současně péči o domácnost, děti, manžela a zaměstnání.
Z hormonálních příčin se může uplatnit nedostatek ženských hormonů (estrogenů) po přechodu. Taková porucha velmi dobře reaguje na léčbu malými dávkami těchto hormonů. Mnohá vleklá onemocnění vedou svým přímým i nepřímým vlivem k poklesu zájmu o sexuální život. Za všechna ostatní onemocnění v této souvislosti uveďme nádory rodidel a prsu, cukrovku, vleklé bolestivé stavy nejrůznějšího původu.
Snížení sexuálního zájmu může být vyvoláno též podáváním léků. Největší význam zde mají různé medikamenty, ovlivňující náladu a odstraňující úzkost.
Také žena s živým zájmem o partnerskou sexualitu může mít problémy s dosažením sexuálního vzrušení. Při této poruše má žena problémy s dosažením a udržením dostatečného zvlhčení pochvy v průběhu pohlavního styku.
Vlastní sídlo poruchy je samozřejmě centrální, protože chybí dostatečně silný prožitek pohlavního vzrušení. Hlavním praktickým problémem těchto žen je nedostatečné uvolnění pochvy a suchost poševní sliznice, které ztěžují pohlavní spojení a činí soulož nepříjemnou až bolestivou.
Léčba spočívá především ve zklidnění a snaze po odstranění všech rušivých faktorů. Největším problémem bývá otevřeně nebo skrytě nepřátelský vztah k partnerovi.
Je známou skutečností, že pocitové vyvrcholení žen je mnohem zranitelnější různými situačními a zevními vlivy, než je tomu u mužů. Žena je ve své sexualitě náročnější na partnera, je „vybíravější“ než muž. Žena se rovněž pomaleji než muž s věkem erotizuje. Není žádnou výjimkou, když žena první pocitové vyvrcholení dožije až po 30. roce života, a to orgasmus koitální, nekoitální, ale též masturbační.
Také po dosažení prvého orgasmu má asi třetina žen problémy s touto emocí. Pocitové vyvrcholení se dostavuje obtížně a ne vždy. Jeho dosažení bývá vázáno na specifické podněty, na kvalitu partnerského vztahu nebo na subjektivní vyladění partnerky. Téměř každá desátá žena zůstává bez prožitého orgasmu po celý život. Nejméně třetina žen prožívá pocitové vyvrcholení jen někdy, za určitých podmínek. Potíže s dosažením orgasmu není proto vždy možné chápat jako sexuální poruchu, protože bychom jako dysfunkční označili více než třetinu všech žen.
Řada poruch prožívání pocitového vyvrcholení je získanou vlastností. Typickým příkladem takové poruchy jsou ty problémy s orgasmem, které se rozvíjejí u mladých matek po porodu. Uplatňují se zde jak změněné anatomické poměry rodidel, tak pochopitelný stres při změně sociální situace a z vyšších nároků na adaptační funkce.
Pocitové vyvrcholení (orgasmus) je především citový stav, tedy centrální funkce. O jeho prožitkové kvalitě však do značné míry rozhodují tělesné projevy, především pak záškuby a křečovité stahy svalů pánevního dna. Zatímco citová hnutí je obtížné nějak trénovat, stahy pánevního svalstva mohou být vhodným nácvikem posilovány. V léčbě poruch orgasmu má proto své místo jak autoerotické a nekoitální dráždění pohlavních orgánů ženy, tak cvičení síly svalů pánevního dna.
Při dráždění pohlavních orgánů se může žena svěřit invenci svého partnera, a zapojit tak jeho ruce i ústa. nebo se může také dráždit sama, a hledat tak způsoby, kterými by dospěla ke kýženému vyvrcholení. K dispozici jsou také odlišně konstruované a různě tvarované vibrátory, které více či méně napodobují tvar ztopořeného penisu. U některých poruch ženské vzrušivosti může být použití vibrátorů neobyčejně účinným prostředkem. Není proto důvodu je alespoň nezkusit, když jiné možnosti nebyly úspěšné.
U nácviku síly stahů svalstva poševního vchodu jde o nacvičování situace "zadržování pohlavního údu v pochvě" při pohlavním styku. Klasický nácvik žena provádí při močení. Žena se snaží opakovaně přerušovat proud moče stahem svalů pánevního dna. Cvičit by měla též v klidu, bez močení. Stah vchodu poševního a jeho uvolnění je třeba opakovat v jednom několikaminutovém cyklu asi 50x. Doporučuje se opakovat takový nácvik nejméně 3x denně. Cílem nácviků je zvýšení síly stahu poševního vchodu při zavedení penisu tak, aby bylo možné pohlavní úd v pochvě fixovat a zadržet. Zvyšuje se tak pochopitelně nejen sexuální prožitek ženy, ale i partnerův.
Mezi lidmi je velmi zakořeněn mýtus současného pocitového vyvrcholení u obou partnerů při souloži. Je třeba realisticky konstatovat, že takový současný orgasmus zdaleka není pravidlem. Proto jej nemůžeme klást jako normu k řešení sexuálních problémů lidí. Velká část partnerských dvojic dosahuje orgasmus ženy prakticky jen nekoitální stimulací a nevidí v tom nic nepřirozeného. Existují jistě ženy sexuálně vzrušitelné především drážděním v hloubce pochvy nebo na tak zvaném „bodu G“, stejně jako existují ženy, které lze snadno vzrušit povrchovým drážděním na pohlavních orgánech.
Jde o stavy, při kterých pohyby penisu v pochvě při pohlavním styku vyvolávají různě výrazné nepříjemné pocity až bolesti. Tyto poruchy mohou být odvozené od nízké sexuální vzrušivosti. Potíže při souloži u žen po přechodu mívají hormonální příčiny.
Základem problémů může samozřejmě být také gynekologické onemocnění. Důkladné gynekologické vyšetření je proto při podobných potížích vždy na místě. Příčinou mohou být různé gynekologické záněty, stavy po operacích pochvy a dělohy, nebo postižení vnitřních rodidel ložisky děložní výstelky, endometriózou.
Vaginismus je sexuální porucha, charakterizovaná silnými a mimovolními křečovitými stahy svalstva poševního vchodu.
Stav se projevuje prstýnkovitými stahy pochvy při každém pokusu o proniknutí dovnitř. Pokusy o uvolnění poševního vchodu jsou silně bolestivé. K typickým stahům pochvy se někdy přidávají též odmítavé reakce až neochota a odpor ke každému dotyku na genitálu.
Léčba vaginismu spočívá v postupném a trpělivém uvolňování zmíněných poševních stahů. Jako podpůrnou léčbu lze použít prostředky s místně znecitlivujícím účinkem. Uplatnit se mohou různě dimenzované vibrátory, napodobující pohlavní úd. Jehož zavedení má býti léčbou umožněno.
Ani pravidelné dosahování pocitového vyvrcholení a uspokojivý průběh sexuálních spojení nemusí ještě znamenat úplnou spokojenost s průběhem sexuálního života. Samotný orgasmus může být zdrojem i velice nepříjemných pocitů. Takové stavy jsou sice extrémně vzácné, nicméně musíme na ně upozornit. Patří sem například silné bolesti hlavy migrenózního typu při sexuálním vzrušení a pocitovém vyvrcholení. V souvislosti s pohlavním vzrušením a orgasmem se mohou objevit různé, zdánlivě nesouvisející potíže. Například škytavka, zvracení, průjmy. U žen s poruchami svěrače močového měchýře může při orgastických stazích docházet k vypuzení většího množství moči. Do oblasti duševních poruch patří stavy deprese, vyčerpání a oslabení při pohlavním styku a po něm.
Je známo, že téměř polovina žen prodělává několik dní před termínem menstruace výrazné zhoršení duševního stavu. Tyto tenze mají většinou podobu málo závažnou, mohou však nabývat i závažných psychopatologických forem. S pohlavním životem tento stav souvisí tehdy, jestliže zhoršená nálada snižuje zájem ženy o sexuální život a její vzrušivost. Často bývají tyto fyziologické poruchy kombinovány s partnerskými konflikty, které do období menstruální tenze zákonitě patří.
V léčbě lehčích případů uvedené tenze se příznivě uplatňují především zklidňující medikamenty. Poměrně účinným opatřením je zde také podávání antikoncepčních tablet k potlačení ovulace.
Záněty pochvy mohou mít povahu vleklého porušení poševního prostředí. Zejména kvasinkové záněty (mykózy) bývají svízelné.
Léčba přináší jen přechodná zlepšení. Není divu, že žena s vleklými výtoky a bolestmi při koitu přestane pohlavní styky vyhledávat. Tyto stavy mají však též partnerské aspekty. Při vleklých výtocích a zánětech by měl být vždy vyšetřen též partner či manžel pacientky. Často teprve léčení celého páru přinese úspěch. Vleklé poruchy poševního prostředí mohou být někdy příznivě ovlivněny zlepšenou hygienou pohlavních styků a omezením styků nechráněných. Jsou vhodnou příležitostí k používání kondomů.
S pohlavním životem bezprostředně souvisí zejména chirurgické zákroky, na pochvě a děloze.
Častými gynekologickými operacemi jsou zejména výkony na děložním čípku a na děloze.
Odstranění dělohy je poměrně častý chirurgický výkon. Nezdá se, že by tato operace sama o sobě nějak podstatně narušovala sexuální prožívání. To jen dokazuje, že dráždění dělohy nemá žádný podstatný význam pro sexuální prožívání ženy. Problémy vznikají při špatném zajizvení operační rány, které způsobilo zkrácení nebo zúžení pochvy. Mnohem podstatnější než tyto anatomické nedostatky jsou však partnerské problémy žen po ztrátě dělohy. Zejména tam, kde indikací k operaci byl karcinom, přibývá různých problémů. Žena někdy odnětí dělohy prožívá jako svého druhu poškození. Připadá si po operaci okleštěna o základní atribut ženství. Při rozumné komunikaci lékaře s pacientkou i jejím manželem bývají tyto nepříznivé reakce vzácné.
Odnětí vaječníků (kastrace) vede ke ztrátě hlavního zdroje ženských pohlavních hormonů. Tento nedostatek více než polovina žen vyrovnává z jiných zdrojů (nadledviny, tuková tkáň). Výpadové jevy, typické pro období přechodu se proto u nich nerozvíjejí. Pokud k výpadovým projevům dojde, jsou charakteristické známými návaly horka, depresivní náladou, sníženým zájmem o sex a sníženou poševní vlhkostí.
Chirurgická sterilizace přerušením vejcovodů jako účinná antikoncepční metoda není u nás zatím příliš častá. Zahraniční zkušenosti s ní však jsou velmi dobré a lze očekávat, že bude častěji prováděna také u nás. Zejména u žen středního věku, které již své reprodukční předpoklady naplnily, je sterilizace metodou volby.
Není pravda, že by přerušení vejcovodů vedlo automaticky k poruše zásobení vaječníků. Naopak, pohlavní žlázy produkují své hormony dále. Někdy pozorujeme určité negativní účinky sterilizace na náladu a na sexuální aktivitu žen. Promítnout se sem mohou také partnerské konflikty a problémy, které jsou prakticky všudypřítomné. Svoji roli může sehrát také pocit určité nedostatečnosti a nedokonalosti ženy jako reakce na zánik schopnosti početí. Nepříznivé reakce se objevují především tam, kde odhodlání ženy ke sterilizaci nebylo jednoznačné. Tedy v praxi zejména když rozhodnutí o sterilizaci bylo vynucováno partnerem nebo manželem.
Čím důkladnější psychologická příprava, tím méně je negativních zkušeností s tímto chirurgickým zákrokem.
Ženy v těhotenství většinou sexuální styky neodmítají. Je však nesporné že zejména ve třetím trimestru gravidity se pohlavní zájem žen snižuje. Často pak k pohlavním stykům dochází především z iniciativy manžela a z ochoty mu vyhovět. Je pochopitelné, že menší zájem o pohlavní styky mají ženy s těhotenskými nevolnostmi. Tyto ženy také bývají více labilnější a jejich partnerské vztahy nejsou vždy harmonické.
V případech rizikových těhotenství lékaři poměrně často zakazují těhotným ženám pohlavní styky. Vždy je třeba v takovém případě mít na paměti možnost, řešit sexuální potřeby manžela nekoitálním sexem. Předejde se tak zbytečným partnerským konfliktům, a to zejména u mladých manželství méně inteligentních a méně pružných jedinců.
Nezdá se, že by pohlavní styky v těhotenství nějak ohrožovaly plod. Samozřejmě za předpokladu volby šetrných poloh při souloži. Určitým rizikem v pokročilých fázích těhotenství je možnost přenosu infekce do plodového vaku. Při zachovávání běžných pravidel sexuální hygieny a při dobrém zdravotním stavu manželů ani toto riziko není veliké.
Samozřejmé je, že nelze doporučovat pohlavní styky v těhotenství tam kde při nich žena má bolesti, nepříjemné pocity a objevuje-li se byť jen slabé krvácení.
Obnovení pohlavního života po šestinedělí většinou nepřináší zvláštní problémy. U menší části manželských párů však určité potíže nastávají. Především se výrazně mění celá sociálně ekonomická situace dvojice. Dítě znamená nemalé sociální problémy. Stupňuje se pracovní i citová zátěž, a to zejména na straně ženy. Přes všechny pokroky a sociální vymoženosti je to stále žena, kdo do péče o dítě investuje více času a energie. Tato zátěž může vyústit do vyčerpání a depresí. Ty pak k poklesu zájmu o sex, ke snížení sexuální vzrušivosti.
Klimaktérium je pro některé ženy významnou zátěžovou situací. Jde o životní období, často spojené s typickými duševními i tělesnými problémy, které se samozřejmě mohou týkat též sexuality. Jen asi třetina žen má to štěstí, že prochází přechodem samozřejmě a takřka bez problémů.
Sexuálnímu životu žen v involučním věkovém období se věnuje stoupající pozornost. Mimo jiné také proto, že s prodlužujícím se průměrným věkem starších lidí v populaci neustále přibývá.
Kolem padesátky ve všech statistických šetřeních přibývá žen s nízkým sexuálním prožitkem, snižujícím se zájmem o pohlavní styky a s potížemi při pohlavním styku. Uvedené poruchy sexuálních funkcí jsou reakcí na nedostatečnou produkci ženských pohlavních hormonů (estrogenů). Všechny tyto poruchy dobře reagují na léčbu malými dávkami hormonů. v tabletách, náplastech, nebo injekcích, a také na hormony, podávané místně ve formě poševních kuliček, krémů nebo gelů.
Ženským sexuálním naturelem je dána skutečnost, že sexuální prožívání ženy je hodně odvislé od dostupnosti atraktivního a aktivního sexuálního partnera. Tento „mužský faktor“ ženské erotiky nabývá s věkem na významu. Všechny dostupné studie konstatují, že nejčastějším důvodem sexuální nečinnosti ve věku po padesátce je neexistence vhodného partnera. Tento faktor patří ovšem k těm, které ani nejmodernější medicína nedovede zatím zlepšit ani nahradit.
FEMINA PLUS s.r.o. | Gynekologická ambulance
2017 © Všechna práva vyhrazena.
Created by Cleversite.cz
Tvorba webových stránek na míru
